|
XIII. STOLETÍ V MOSKVĚ
Reportáž z koncertu XIII. STOLETÍ očima "bedňáka" Štěpána Hazdry.
Je neděle, půl jedenácté večer a kruh se uzavřel.
Trochu unavení, pomačkaní z dlouhé cesty, rozcházejí se členové skupiny, aby v klidu svých domovů zpracovali
všechny prožitky, které nemohla odhalit a zabavit ani bedlivá kontrola na šeremetěvském letišti.
Smysly jsou zjitřené a nebýt hmatatelných důkazů ve formě matrjošky a podobných typických suvenýrů, bylo by to celé jako sen.
Sen o velkém koncertu, sen o skvělých fanoušcích, sen o klubu Točka, sen o Moskvě.
Ale vraťme se k pátečnímu odpoledni, kdy kapela nasedá do auta a odjíždí na pražské letiště.
Odjíždí se bez nástrojů, jenom s efekty a kostýmy a nezbytnými cestovními zavazadly.
Všichni doufají,
že nebudou nuceni vystoupit jako vokální kvartet, přestože ještě
ve středu nebylo zcela jasné, zda budou nástroje k dispozici. Komunikace s ruskými pořadateli
nebyla během půlročních příprav občas jednoduchá a oni by o protistraně jistě tvrdili totéž.
Faktem zůstane,že vypravit kapelu na jeden jediný koncert v Moskvě vyžadovalo spoustu práce
nad vyplňováním formulářů pro udělení víz, rezervací letenek a dalších rádoby maličkostí.
Petr a Lenka by mohli vyprávět, ale nebudou, vypráví totiž člen technické podpory kapely,
bedňák, který měl to štěstí a byl při tom.
Na letiště přijíždíme s dostatečným dvouhodinovým předstihem. Je spousta času na to, aby se
Palda zbavil předletového stresu. Pohled na celkem zánovní letadlo, dvě piva a jeden panák
něčeho ostřejšího jej celkem uklidnily, ještě poslední foto a už se vznášíme v oblacích.
Letíme do tmy. Světel na zemi ubývá, jak přelétáme širé polské a ruské pláně a po dvou hodinách
klidného letu hladce dosedáme na ranveji v Moskvě. Po nezbytných vstupních formalitách,
půlhodinovém čekání na kufry, snad abychom si uvědomili, že není vše bez komplikací,
se konečně setkáváme s naší průvodkyní Alexandrou. Rozděleni na dvě skupiny, nakládáme věci
do aut a následně se řítíme pozdně večerními, čtyřproudými ulicemi, kde i přes pokročilou hodinu
panuje čilý provoz. Prší, je mlhavo, ale světla velkoměsta svádivě poblikávají a po příjezdu
na hotel někteří neodolají a jdou nasát něco z atmosféry páteční noci. Po hodině už ale spí i vlkodlaci.
Sobotní ráno nadšeně následujeme naši sympatickou delegátku do metra stiženého stihomamem,
který je po teroristických útocích dost pochopitelný. Kontroloři, kamery, turnikety,
sklopené oči, rozvážné pohyby a žádné úsměvy, ještě že už jsme z té díry venku.
Jenom pár kroků a už všichni stojíme před chrámem Vasilije Blaženého a hned potom na Rudém náměstí
a koukáme na Kreml a taky na mauzoleum a na luxusní obchoďák, kde kdysi prodávali úspěchy
sovětského národního hospodařství. Teď je prodávají taky, ale jsou to úspěchy nadnárodních
korporací. Fotíme a fotíme a potom obědváme v uzbeckém fast foodu. Není moc času,
ve tři začíná zvukovka v klubu a tak opouštíme centrum a po krátké zastávce v hotelu pokračujeme
do klubu. Jdeme zadním traktem, přes několik dvorů až si začínám myslet, že klub chce zůstat
v utajení
a cestu do něj nalezne jen několik málo zasvěcených.
Moskevský klub Točka (česky tečka, bod) je známým podnikem, ve kterém se konají akce rozličných
žánrů, patří o halloweenském večeru gothickému rocku v několika jeho podobách. Jako každý noční
podnik, vypadá i tento v brzkém odpoledni poněkud bledě a ošuntěle, ale pro zúčastněné
i trochu sympaticky, tak jako jeho návštěvníci, když se v podobném času vzbudí po
předchozím večírku. Prázdný parket před pódiem, mezipatro s několika stoly, velké patro
s dalším barem a hned vedle další místnost se stoly, kulečníky a barem, to vše vypadá prostorně
a připraveně na dnešní večer. Potkáváme se s Hellen, která je hlavní organizátorkou akce
a které patří největší dík, za to vše. Procházíme do zákulisí a do šatny a po kratších technických
přípravách začíná zvuková zkouška. Objevují se malé komplikace s vypůjčenými nástroji,
ale naštěstí to není nic s čím by se zkušení muzikanti nevyrovnali. Hraje se na lampové zesilovače,
takový zvuk asi XIII. už dlouho neměla. Po hodinovém dolaďování je celkový zvuk shledán dobrým
a začínám se těšit na koncert. Balíme nástroje a odcházíme na hotel.
Na hotelu se nezdržíme dlouho a vracíme se do klubu nasát předkoncertní atmosféru, nějaké to pivo
a samozřejmě i vynikající vodku. Hned při vstupu do klubu jsme lehce šokováni úrovní zabezpečení
klubu. Vizuální kontrola před vstupem do budovy, průchod detekčním rámem, prohlídka zavazadla,
další vizuální kontrola a teprve potom si koupíte lístek. U nás bych si návštěvu takového klubu
rozmyslel, ale tady je to asi standard. Pokračujeme rovnou do šatny.
Sledovat tříhodinovou přípravu lídra skupiny Roman Rain je zážitek, na který se nezapomíná.
Výsledkem je vyzáblý latexový skřítek právě vypadlý z pohádek Tisíce a jedné bezesné noci.
I na sále se objevují roztodivné postavy ve více či méně povedených převlecích. Je fakt,
že některé bych v temných zákoutích Moskvy potkat nechtěl. Těší mě ale, že si všichni dali
záležet a je na nich vidět, že si přišli večer užít a bavit se. Odložit své všední identity
a změnit se ve vlkodlaky, chlípné jeptišky, masové vrahy a další podoby.
Mezitím už spustili Cold Design svoji zuřivou obžalobu současného stavu světa. To co nestíhá zpěvákův hlas,
vizuálně nahrazuje jeho agresivní projev. Publikum na příval energie začíná reagovat
a aby zábava neskomírala, zatím co se chystá vystoupení pohádkové postavičky, pálí ruská DJ Lumbricus
jednu elektro pecku za druhou. Roman Rain, který jak jsem se dozvěděl má na každý koncert jinou
image, mě příjemně zaskočil. Propracovaná show, svělé aranže a příjemný zpěv, to vše je nadšeně
přijímáno publikem, které ho důvěrně zná. Lepší předkapelu pořadatelé vybrat asi nemohli.
Další DJ, rychlá přestavba pódia, lehce podnapilý moderátor a už duní bubny Fatherlandu.
Hned po první skladbě je jasné, že to bude dobrý koncert.
 Publikum nadšeně reaguje a několik fanoušků
zná i texty. Playlist koncertu je přizpůsoben problémům s nástroji, ale není ochuzen o hity,
takže Elizabeth a Justýna se o své místo bát nemusí. Nejznámější skladbou z repertoáru XIII. Století
je prý v Rusku skladba London after midnight z alba Metropolis. Snad kvůli cover verzi od jedné
z místních kapel. Tato skladba bohužel nemá v současné sestavě kapely svou koncertní variantu
a tak prvním vrcholem koncertu byla druhá ze skladeb v Rusku známých a to Karneval,
kterou klasicky končí i základní blok playlistu.
Celý koncert pak zakončila mnohokrát předělaná dylanovka Knockin` on heavens door, která skutečně
otevřela kapele dveře k moskevskému publiku dokořán. Moskva byla dobyta, tedy minimálně klub Točka pro ten večer.
A zatím co DJ Mirage využíval rozjetého publika, vyrazili jsme k baru oslavit ten úspěch,
protože úspěch to byl.
Nedělní ráno jsme využili k návštěvě prázdného lunaparku s odstaveným raketoplánem Buranem,
prohlídce nekonečné prodejní galerie pod širým nebem na břehu řeky a obdivným pohledům na sochu
Petra Velikého a moskevská panoramata. Jelikož jsme Alexandrou něžně upozorněni na možné dopravní
komplikace při cestě na letiště, raději odjíždíme se čtyřhodinovým předstihem.
To se nakonec ukazuje být velmi prozíravým tahem, protože za námi se dálnice uzavřela další nekonečnou dopravní zácpou.
Je neděle večer...
PLAY LIST:
01. GOTIKA (INTRO)
02. FATHERLAND
03. KABARETTE VOLTAIRE
04. MĚSÍC LOVCE
05. INTO THE GARDEN OF DELIGHT
06. ELIZABETH
07. ČERNÉ SLZY
08. NEVĚSTA TEMNOT
09. BELA LUGOSI´S DEAD
10. JOLENE
11. JUSTINA
12. NOSFERATU IS DEAD
13. KARNEVAL
00. MYSTERY ANA
00. KNOCKING ON HEAVEN´S DOOR
|
|
